Vědci poprvé přímo detekovali elektrické výboje – jako miniblesky – v atmosféře Marsu. Rover Perseverance NASA zaznamenal jak zvuky, tak elektrický šum způsobený srážkou prachových částic. Výsledky zveřejněné v časopise Nature 26. listopadu potvrzují desítky let staré teorie o triboelektrické energii na Marsu, ale vyvolávají nové otázky týkající se obyvatelnosti planety a budoucích lidských misí.
Praskání rudé planety
Elektrické impulsy jsou poměrně slabé, srovnatelné s pocitem statického výboje při dotyku na kliku dveří za sucha. Vědci však varují, že by mohly představovat nebezpečí pro budoucí astronauty a citlivou elektroniku rozmístěnou na povrchu. Podle planetárního vědce Baptista Chida z University of Toulouse se tyto výboje jeví jako “centimetrové elektrické oblouky” doprovázené výraznou “prasknutím” nebo rázovou vlnou. Vzhledem k rozsahu marťanských prachových bouří, které se táhnou přes tisíce kilometrů, je pravděpodobné, že k takovým událostem dojde často.
Jak to funguje?
Jev známý jako triboelektřina nastává, když se částice srazí a vymění si elektrické náboje, jako když se o sebe třou dva balónky. Na Zemi k tomu dochází v písečných bouřích a oblacích sopečného popela, které vytvářejí dostatek statické elektřiny, aby způsobily viditelné jiskry. Modelování a laboratorní testy tento proces na Marsu dlouho předpovídaly, ale přímé pozorování dosud chybělo.
Od cvakání prachového ďábla po elektrické potvrzení
Průlom přišel z opětovné analýzy zvukových nahrávek, které byly dříve připisovány dopadům prachového ďábla. Sheed si uvědomil, že ostré „cvakavé“ zvuky zaznamenané mikrofonem Perseverance mohou být místo toho elektrické výboje. Porovnáním zaznamenané interference s výsledky simulace tým potvrdil perfektní shodu. Během 28 hodin záznamů identifikovali 55 takových výbojů do dvou metrů od roveru, z nichž většina se vyskytla během větrných období a setkání s prachovým ďáblem.
Důsledky pro budoucí výzkum
Energie uvolněná těmito výboji (v největších případech až 40 milijoulů) je srovnatelná s energií elektrické plácačky na mouchy. Přestože nepředstavují bezprostřední nebezpečí pro člověka, dlouhodobé vystavení může zhoršit vlastnosti materiálů skafandrů a narušit činnost citlivé elektroniky. Možná ještě důležitější je, že výboje by mohly ztížit nalezení marťanského života. Elektrické oblouky mohou vytvářet oxidační činidla, jako je peroxid vodíku, která ničí organické molekuly. To znamená, že jakýkoli existující důkaz života na povrchu mohl být těmito atmosférickými jevy zničen.
„Tento objev vyžaduje novou generaci přístrojů navržených k měření elektrických polí na povrchu Marsu,“ říká Sheed a zdůrazňuje potřebu dalšího studia tohoto rozšířeného jevu.
Současné vzorky hornin a půdy odebrané Perseverance jsou chráněny v izolovaných nádobách, ale i ty mohly být před odběrem vystaveny menším úrazům elektrickým proudem. Tento objev zdůrazňuje důležitost pochopení elektrických vlastností marťanského prostředí před zahájením ambicióznějších misí.
