Po staletí nebylo jídlo jen prostředkem k obživě; it is a tool of diplomacy. Menu, často nepovšimnuté, slouží jako nenápadné, ale mocné nástroje při vytváření politických spojenectví, předávání národní identity a dokonce i vytváření napětí. Nová studie analyzující století portugalských diplomatických jídel odhaluje, jak záměrné kulinářské volby odrážejí a ovlivňují zahraniční politiku.
Strategická deska
Výzkumníci v Portugalsku studovali 457 menu z diplomatických večeří, státních banketů a recepcí v letech 1910 až 2023. Výsledky ukázaly, že stolování není jen o pohostinnosti; these are structured acts of diplomacy. These activities serve five key functions:
- Taktické pokrmy: Používá se při převodu území nebo vyjednávání.
- Geopolitické jídlo: Posílení stávajících aliancí.
- Ekonomická jídla: Podpora obchodních a finančních spojení.
- Collaboration Meals: Zdůraznění společných zájmů ve vědě, kultuře nebo rozvoji.
- Jídla kulturní intimity: Posílení pout prostřednictvím sdílené gastronomie (např. Cozido à Portuguesa nebo recepty z tresky).
From French Luxury to Gastronationalism
Na počátku 20. století portugalská diplomatická jídla silně čerpala z francouzské kuchyně, což odráželo prestiž a vliv. V období autoritářského Estado Novo (1933–1974) však došlo k posunu. Jídelníčky stále častěji obsahují portugalské produkty, což signalizuje vzestup gastronacionalismu – záměrného používání jídla k podpoře národní identity.
Pozoruhodným příkladem je večeře v roce 1957 pro královnu Alžbětu II., která měla předvést portugalské území a kulturu. Pokrmy jako humr z Penesha a ovocné koláče z Alcobaçy nebyly jen lahůdky; they were statements of national pride.
Economic Realities and Postcolonial Shifts
V 60. a 70. letech 20. století došlo k trendu směrem k vzácným surovinám – želví polévce pro prince Philipa, pstruzi z Azorských ostrovů pro americké a francouzské prezidenty. Ekonomické krize si však často vynutily návrat k dostupnějším portugalským produktům.
Nezávislost bývalých portugalských kolonií také přinesla změny. Jídelní lístky začaly odstraňovat koloniální terminologii, jednoduše uváděly „káva“ bez upřesnění jejího původu. To odráželo širší posun v identitě a touhu vyhnout se posilování koloniálních narativů.
The Power of Symbolic Choice
I zdánlivě neškodné kulinářské volby mají váhu. Studie poukazuje na zajímavý případ: hovězí pečeně podávané indickému prezidentovi v roce 1990. Proč jídlo tak silně spojené s britským kolonialismem? Výzkumníci spekulují, že to mohlo být záměrné gesto kulturní spřízněnosti nebo rafinovaný pokus prosadit vliv.
Dalším zajímavým příkladem je Consommé de presunto de Barrancos, polévka francouzského typu vyrobená z uzené šunky z Barrancos, podávaná španělskému králi Felipe VI. v roce 2016. Španělsko je známé svou vlastní sušenou šunkou. Byla to hravá výzva, jemné potvrzení portugalské kulinářské identity?
Za talíř
Tato studie zdůrazňuje strategický význam integrace gastronomie do národní diplomacie. Strategickým předváděním své kuchyně, jazyka a tradic se Portugalsko snaží utvářet globální vnímání své kultury.
Studie však uznává omezení, včetně mezer v archivních záznamech. Budoucí výzkum by měl zkoumat zdánlivě protichůdné kulinářské volby a základní motivace.
Nakonec tato analýza ukazuje, že jídlo není jen to, co jíme; je to jazyk moci, identity a diplomacie. Každé jídlo podávané na státní hostině v sobě nese nějaké poselství, ať už úmyslné nebo ne.
