Po celá desetiletí se astronomové domnívali, že hvězdy mimo naši sluneční soustavu vyzařují silné výbuchy přehřátého plynu a magnetismu známé jako výrony koronální hmoty (CME). Tyto jevy, nám známé z činnosti Slunce, mohou planetu připravit o její atmosféru, pokud je dostatečně blízko. Nyní vědci poprvé přímo pozorovali takovou událost vycházející ze vzdálené hvězdy červeného trpaslíka.
Tento převratný objev, zachycený sondou XMM-Newton Evropské vesmírné agentury a analyzovaný pomocí dat z nízkofrekvenčního radioteleskopu LOFAR, má významné důsledky pro naše chápání obyvatelných planet kolem jiných hvězd.
CME pochází z červeného trpaslíka, který se nachází asi 130 světelných let daleko. Tento typ hvězd je mnohem menší a chladnější než Slunce, ale rotuje mnohem rychleji a má 300krát silnější magnetické pole. Pozorovaná ejekce, která se pohybovala rychlostí 8,7 milionu kilometrů za hodinu (2 400 kilometrů za sekundu), byla výjimečně rychlá a hustá – srovnatelná s přibližně jednou z každých 2 000 CME pozorovaných na Slunci.
„Je to poprvé, co se nám to podařilo,“ řekl Joe Callingham z Nizozemského institutu pro radioastronomii (ASTRON) s odkazem na přímé pozorování mezihvězdné CME.
Rádiové vlny vysílané CME při pohybu vnějšími vrstvami hvězdy poskytly zásadní důkaz o její existenci. Tyto rádiové signály detekované LOFARem by nemohly vzniknout bez materiálu unikajícího z gravitačního pole hvězdy, což definitivně potvrdilo CME.
XMM-Newton poté určil teplotu, rychlost rotace a rentgenovou záři hvězdy, což poskytlo další kontext události. Kombinace dalekohledů se pro tento průlomový objev ukázala jako zásadní.
Revoluce v hledání obyvatelných planet
Jednoduchost tohoto exo-Earth CME má hluboké důsledky pro naše hledání života mimo Zemi. Zatímco „obyvatelná zóna“ kolem hvězdy – oblast, kde teploty umožňují existenci kapalné vody – byla dlouho považována za nezbytnou podmínku, tento objev zdůrazňuje další klíčový faktor: aktivitu hvězd.
I když planeta obíhá v obyvatelné zóně své hvězdy, časté a intenzivní CME mohou časem neúprosně zničit její atmosféru. Díky tomu je planeta neobyvatelná, bez ohledu na její polohu.
“Tato práce otevírá novou pozorovací hranici pro studium a pochopení erupcí a vesmírného počasí kolem jiných hvězd,” vysvětluje Henrik Eklund z ESA. “Zdá se, že intenzivní vesmírné počasí může být ještě extrémnější kolem malých hvězd, hlavních hostitelů potenciálně obyvatelných exoplanet.”
Červení trpaslíci, kteří jsou v naší galaxii nejčastější, se nyní zdají být pro atmosféru větší hrozbou, než se dříve myslelo. To zpochybňuje výskyt skutečně obyvatelných planet kolem tohoto typu hvězd.
Tento objev podtrhuje obtížnost identifikace planet podporujících život a zdůrazňuje potřebu stále sofistikovanějších pozorovacích technik. Studium vesmírného počasí generovaného různými typy hvězd je zásadní pro upřesnění našeho chápání obyvatelnosti planet v obrovském kosmu.
